1. Kapitola - Hurá na jih
Po zdlouhavém přemýšlení a vysedávání u počítače jsme si vyhlédli ubytování v městské části Benátek - Mestre. Našli jsme si 3 hotely, kde bychom mohli složit hlavy a tulit se k sobě celkem 4 noci.
Je sobota 19:00 a máme dávno zbaleno. Já nervózně pochoduji po bytě a nemůžu se dočkat chvíle, kdy společně zavelíme Hurá na jih. Odjezd jsme naplánovali na 20:30-21, ale chvíle se nám zdála dlouhá, tak padlo rozhodnutí vyrazit dříve.
Během chvilky jsme byli "nasoukaní" v našem voze italské značky Fiat. Naše Grande Punto je opravdu Grande.
Vyjíždíme Směr Otrokovice, Uherské Hradiště, Břeclav, Vídeň, Graz, Vilach, Udine a Mestre. Na benzínové stanici jsme ještě museli načerpat plnou nádrž za 1400Kč (40l).
Slunce je ještě vysoko nad obzorem a cesta nám ubíhá, na cestě přes Moravu k Břeclavi nás doprovází zapadající slunce. V Rakousku nás tento hřejivý společník opustil, zamával nám posledními paprsky svých dlaní, a dál se musíme protlouct dalekou cizinou sami jen s našim fiátkem, řízky k svačině a chytrým mobilem google nexus s. Hodinu před půlnocí jsme přijeli do srdce Rakouského mocnářství - Vídně a začalo opravdu silně pršet. Zdárně jsme projeli Vídeň a dále jsme se brodili rakouskou dálnicí směrem na Graz. Cesta nebyla vůbec příjemná, protože jízdu nám kromě vydatného slejváku komplikoval neutěšený stav rakouské dálnice.
Cesta ubíhala pomalu a my jsme se s Esťou museli jednou za dvě hodiny střídat. Největší krizi jsme měli, když jsme projížděli okolo Grázu, kdy Esterka omylem odbočila na Maribor do Slovinska. Těsně za odbočkou jsme zastavili u krajnice na blikačkách. Všude tma, jen nás míjela obezřetně další auta a naše auto omývaly proudy vody. "Míšo, musíš to vycouvat!", navrhla Esťa. Ten návrh se mi vůbec nelíbil, byli jsme na sjezdu z dálnice a já si připadal jako na střelnici. Stačil by jeden nepozorný řidič a je s námi ámen. Nakonec jsem sedl za volant a tak jsem se strachem o náš život couval, couval a couval. Stáli při nás všichni svatí a tento nelehký úkol jsme ve zdraví přežili.
Naše cesta pokračovala dále směrem na rakouský Villach a dál k hranicím s Itálii. Cesta pokračovala přes Alpy a déšť neustával. Naší cestu nám zpříjemňovali dlouhé tunely skrz alpy. Kapky deště, co ba přímo proudy vody se lily na střechu našeho auta a stékali po kapotě na zem. Kapky bubnovaly tak prudce, že jsme vždy z úlevou vjeli do kilometrového tunelu, kde bylo pěkně sucho a na jeho stropě hučely klimatizační větráky připomínající motor od letadla.
Déšť ustal.
Projeli jsme horami a sjížděli jsme po úbočí Alp do nížiny a při tom jsme míjeli vodopády na skaliscích a krásné horské bystřiny.
Cestu Itálii nám ukrátila kvalitní dálnice, která nás po 2,5 hodinách cesty dovedla až do cíle cesty - Mestre - městská část Benátek.
2. Mestre
V Mestre jsme bez velkých potíží našli hotel Da Tito bez velkých potíží. V recepci nás přivítal velmi simpatický Ital, na kterého jsem spustil svoji lámanou angličtinou: "Dobrý den, potřebovali bychom ubytování pro 2 dospělé a jedno small čajld na 4 noci.". Moje angličtina byla zajisté k pobavení, leč musím přiznat, že jsme se bez větších obtíží domluvili. Pan recepční byl ale velmi trpělivý a vždy nám s úsměvem vše důležité vysvětlil.
Na závěr mě pan recepční vyzval, zda bych mu nedal klíč, aby mohl s mím autem v případě potřeby přeparkovat. "No tos uhádl", řekl jsem si v duchu a odmítl jsem jeho nabídku. Přece musíme být obezřetní a v cizí zemi nebudu klíč od auta dávat z ruky. Máma mě pochválila za moji obezřetnost, ale později se dočtete, že obezřetnost byla na špatném místě. Zde jsme se nemuseli ničeho obávat.
Ubytovali jsme se v pokoji a šli jsme si schrupnout po náročné cestě.
3. Benátky
4. Koupání u moře
Nashledanou Benátky
Žádné komentáře:
Okomentovat