Již 8 dní máme Adámka doma a já mám konečně čas se vrátit ve vzpomínce na Adámkův příchod na svět.
To zrovna byla u nás na návštěvě babička Rapantová, aby před narozením Adámka pouklízela, požehlila a vytřela podlahu. Přitom na Esterku utrousila nejednu radu ohledně nadcházejícího mateřství. Esterka ale takové rady poslouchá s nelibostí a vždy praví: "Jo holt, děti se sice rodí stejně, ale doba pokročila!". Občas ale dobře míněnou radu vyslechne a přebere se ji po svém - "Po Rapantovsku".
V 21 hodin večer jsme si všichni sedli do obýváku, dívali jsme se na televizi a já jsem si hověl u počítače. Kamarád Milan objevil google konferenci Google Hang, a tak se nás tam sešlo více. Najednou se Esterka na křesle začala svíjet bolestí jako hadice se slovy, že asi pojedeme. Tuto hlášku jsem v ten den již slyšel po několikáté a tak jsem ji nevěnoval příliš pozornosti. Načež jsem byl pokárán, že si vysedávám u počítače a nesdílím bolest partnerky. Raději jsem se rozloučil s přáteli a popřál jim dobrou noc s odůvodněním, že rodíme. To jsem ještě nevěděl, že to je pravda.
Ve všech knihách píší, že porod začíná prasknutím plodové vody nebo výraznýma pravidelnýma kontrakcema. Ať jsem listoval, jak jsem listoval, o bolestech vystřelujících od zad nebyla nikde ani zmínka. Proto jsem se rozhodli udělat koupelový test, abychom vyloučili, že jde jen o silné poslíčky. Koupel sice trochu pomohl, ale bolesti se přesunuly do podbřišku. V této situaci jsme stále nevěděli, zda porod začíná a tak jsme se pokusili ulehnout ke spánku v 0:00.
Ve 1:28 minut mě Esterka budí - "Jedeme do porodnice". Tak jsme vyrazili. Měsíček nám svítil na cestu a mě se tu noc zdál neuvěřitelně obrovský. Byla zima a noc nám připadala až magická a příhodná na porození našeho chlapečka. 2: 30 přicházíme do porodnice.
Dobrodružství začíná!
Žádné komentáře:
Okomentovat