sobota 19. listopadu 2011
pátek 14. října 2011
úterý 23. srpna 2011
Rodíme Adámka - velké finále
Zvoníme v porodnici u zvonku s nápisem Příjem. Po chvilce ticha nám přišla otevřít tlustá, odulá sestra - Tarantule. Nedůvěřivě si nás prohlížela a kroutila hlavou? "Budete rodit? Chápete, když vás příjmu, tak bychom měli rodit.". Minutu jsme s Esterkou stáli beze slova a marně jsme pátrali v paměti, proč jsme to vlastně přijeli do porodnice. "Strašně mě vystřeluje bolest do zad a pokračuje to až do podbřišku, Ano budeme asi rodit". Tarantule Esterku velice neochotně přijala do vyšetřovny a začali natáčet KTG. Já jsem mezitím stál asi do 3:40 na chodbě a meditoval jsem. Z porodnice se ozval osamocený křik rodičky a já jsem si pomyslel: "Nazapomněli na mě?". Na to vchází do chodby krásná mladá studentka porodnictví a s usměvem říká: "Pojďte dál tatínku, budeme dělat klistýr!". Prdelka mi zacvakala, ale přesto vcházím do dveří, kde jsou vidět rozpisy porodů. Dnešní den: Porod Ester Svobodová, za asistence: Kráska a zvíře. Z bujaré fantazie mě vytrhla Esterka rozesmátá od ucha k uchu: "Milínku, musíš být u všeho, zrovna mi dali klistýr". A tak jsem sledoval, kterak z Esterky vytéká podivná hnědá tekutina.
Po klistýru nastala nepatrně trapná situace, protože bolesti ustaly a Esterka prohlásila, že jí bolesti přešli. Naštěstí byla otevřená na 3cm, tak nás poslali na pokoj, kde jsme vyčkávali na příchod ranní směny. Pak jsme se rozloučili s Tarantulí a její asistentkou a v 7:00 přichází porodní asistentka p.Válková se slovy: "Jste šikovná paní Svobodová, půlku porodu už máte za sebou.". To se Esterka rozzářila, protože to byla paní asistentka z předporodního kurzu.
Po chvíli přišla také paní doktorka praskla Esterce vodu a jí rázem zmrzl úsměv na tváři a začali jí pravidelné kontrakce. Hodnoty na přístroji KTG se povážlivě zvedly a Esterka začala odfukovat jako parní lokomotiva ve zrychleném rytmu. A jaká práce tu zbyla na tatínka? Popadl jsem nejbližší stoličku a sedl jsem si vedle postele, abych mohl Esterku držet za ruku. Myslím, že už mě příliš nevnímala, soustředila se pouze na sebe.
Každou půlhodinu nás zkontrolovala pomocnice porodní asistentky, a tak nám to spolu ubýhalo. V 8:30 přišla paní válková a přichystala nám koupel z vonným olejíčkem, já jsem dostal za úkol regulovat přitékající vodu a Esterka se zde zmýtala v opakovaných křečích. Voda občas vyšplouchla na podlahu. Po hodině, která nám připadala jako věčnost se koupel stávala pomalu nesnesitelnou. Naštěstí nás z vodního prokletí vysvobodila opět paní Válková a zkontrolovala stav porodu. "To nejhorší už máte za sebou, jste otevřená na 7 cm, ale budeme potřebovat 10cm, abychom mohli začít tlačit." prohlásila a doporučila další otevírání absolvovat ve stoje a v předklonu zapřená o postel. Tak jsme pochodovali po místnosti a každé 3 minuty nám přišli kontrakce. To se Esterka zapřela o postel, rozdýchávala a ze spodku ji odkapávala čirá tekutina s příměsí krve. Já jsem měl opět funkci podavače vložek :)
Tu přišla 10 hodina a přiřítila se porodní asistentka Válková, aby zkontrolovala stav porodu. Prohlásila, že jsme otevření na 10 cm a můžeme začít tlačit - šou může začít.
Před samotným porodem si porodní asistentka a její mladá pomocnice nachystali potřebné náčiní. Před samotným porodem porodní asistentky znova nainstalovali senzor KTG na bříško Esterky, aby neustále mohli sledovat Adámkovu srdeční činnost tzv. ozvyčky a aby věděli, jestli je Adámek v pořádku. Pak mladá asisstentka přivezla na vozíčku porodní balíček (kápzetka k porodu), která obsahovala nejnutnější výbavu pro porod. A mohli jsme začít tlačit.
Tlačíme, oxitocín a zase tlačíme
Esterka si po poradě s asistentkou zvolila porodní polohu a začali jsme tlačit. Vše jsem z povzdálí sledoval a byl jsem nervózní. Opakovaně jsme čekali na kontrakce a následně jsme tlačili. Neustále nám tam překážela blanka, která bránila hlavičce aby prošla ven. "Málo tlačíte", kárala Esterku paní Válková. Tak jsme tlačili opakovaně zas a znova. Bohužel po neúspěšných pokusech se nám začali zkracovat délky kontrakcí až se skoro zdálo, že kontrakce ustávají. "Musíme nasadit oxitocín, kontrakce nám ustávají", zahřímala porodní asistentka. Slečna pomocnice přispěchala s flaškou a začala jí instalovat do stojanu na kapačky. Potom zkoušeli Esťi kapačku napíchnout to žíly, ale neúspěšně. Píchli jednou, píchli podruhé a žíla praskla. "Máte tenký žíly paní Svobodová, vyzkoušíme napíchnout druhou ruku". Napíchnout druhou ruku se jim opět nepodařilo, tak si přivolali na pomoc jinou porodní asistentku. "Zavolejte mi prosím anesteziologa, nemůžu napíchnout žílu.", lamentovali porodní asistentky sehnuté nad mojí ženou. Na třetí pokus se jim to nakonec podařilo a oxitocín začal proudit Esterce do oběhu. Kontrakce se zesílily.
Pořád se snažíme a pořád nechce jít ven.
Já již zoufale vycházím na chodbu a říkám si, že se snad ani nedočkám. Mezitím se naše buňka naplnila všemi, co dnes měli službu. Pomyslel jsem si: "Výborně, více hlav víc ví.". Ze zamyšlení mne vyrušil mladý vysmátý lékař a ptá se mě: "Tatínku pojďtě, ať to nepropásnete a nachystejte si foťák". Tak jsem nažhavil unavenou a skomírající Leicu a vtrhnul jsem to zaplněného boxu. Fotoaparát jsem pichnul přímo mezi ně. "Teď ne tatínku, teď budeme střihat a to by nebylo pěkné", upozornil mne ten doktor. Tak jsem se odvrátil.
Tu se náhle ozvalo žuchnutí a šplouchnutí, jako by někdo sjel na tobogánu přímo do bazénu. ... Ale ale přijel na šňůře, možná potřeboval jištění. Co to plácám, vždyť Adámek je na světě. Sláva, hurá: "Tatínku, bude se stříhat šňůra.".
Stříhat šňůru jsem odmítnul, ale byl jsem pyšný otec.
Vítej na světě Adame.
Po klistýru nastala nepatrně trapná situace, protože bolesti ustaly a Esterka prohlásila, že jí bolesti přešli. Naštěstí byla otevřená na 3cm, tak nás poslali na pokoj, kde jsme vyčkávali na příchod ranní směny. Pak jsme se rozloučili s Tarantulí a její asistentkou a v 7:00 přichází porodní asistentka p.Válková se slovy: "Jste šikovná paní Svobodová, půlku porodu už máte za sebou.". To se Esterka rozzářila, protože to byla paní asistentka z předporodního kurzu.
Po chvíli přišla také paní doktorka praskla Esterce vodu a jí rázem zmrzl úsměv na tváři a začali jí pravidelné kontrakce. Hodnoty na přístroji KTG se povážlivě zvedly a Esterka začala odfukovat jako parní lokomotiva ve zrychleném rytmu. A jaká práce tu zbyla na tatínka? Popadl jsem nejbližší stoličku a sedl jsem si vedle postele, abych mohl Esterku držet za ruku. Myslím, že už mě příliš nevnímala, soustředila se pouze na sebe.
Každou půlhodinu nás zkontrolovala pomocnice porodní asistentky, a tak nám to spolu ubýhalo. V 8:30 přišla paní válková a přichystala nám koupel z vonným olejíčkem, já jsem dostal za úkol regulovat přitékající vodu a Esterka se zde zmýtala v opakovaných křečích. Voda občas vyšplouchla na podlahu. Po hodině, která nám připadala jako věčnost se koupel stávala pomalu nesnesitelnou. Naštěstí nás z vodního prokletí vysvobodila opět paní Válková a zkontrolovala stav porodu. "To nejhorší už máte za sebou, jste otevřená na 7 cm, ale budeme potřebovat 10cm, abychom mohli začít tlačit." prohlásila a doporučila další otevírání absolvovat ve stoje a v předklonu zapřená o postel. Tak jsme pochodovali po místnosti a každé 3 minuty nám přišli kontrakce. To se Esterka zapřela o postel, rozdýchávala a ze spodku ji odkapávala čirá tekutina s příměsí krve. Já jsem měl opět funkci podavače vložek :)
Tu přišla 10 hodina a přiřítila se porodní asistentka Válková, aby zkontrolovala stav porodu. Prohlásila, že jsme otevření na 10 cm a můžeme začít tlačit - šou může začít.
Před samotným porodem si porodní asistentka a její mladá pomocnice nachystali potřebné náčiní. Před samotným porodem porodní asistentky znova nainstalovali senzor KTG na bříško Esterky, aby neustále mohli sledovat Adámkovu srdeční činnost tzv. ozvyčky a aby věděli, jestli je Adámek v pořádku. Pak mladá asisstentka přivezla na vozíčku porodní balíček (kápzetka k porodu), která obsahovala nejnutnější výbavu pro porod. A mohli jsme začít tlačit.
Tlačíme, oxitocín a zase tlačíme
Esterka si po poradě s asistentkou zvolila porodní polohu a začali jsme tlačit. Vše jsem z povzdálí sledoval a byl jsem nervózní. Opakovaně jsme čekali na kontrakce a následně jsme tlačili. Neustále nám tam překážela blanka, která bránila hlavičce aby prošla ven. "Málo tlačíte", kárala Esterku paní Válková. Tak jsme tlačili opakovaně zas a znova. Bohužel po neúspěšných pokusech se nám začali zkracovat délky kontrakcí až se skoro zdálo, že kontrakce ustávají. "Musíme nasadit oxitocín, kontrakce nám ustávají", zahřímala porodní asistentka. Slečna pomocnice přispěchala s flaškou a začala jí instalovat do stojanu na kapačky. Potom zkoušeli Esťi kapačku napíchnout to žíly, ale neúspěšně. Píchli jednou, píchli podruhé a žíla praskla. "Máte tenký žíly paní Svobodová, vyzkoušíme napíchnout druhou ruku". Napíchnout druhou ruku se jim opět nepodařilo, tak si přivolali na pomoc jinou porodní asistentku. "Zavolejte mi prosím anesteziologa, nemůžu napíchnout žílu.", lamentovali porodní asistentky sehnuté nad mojí ženou. Na třetí pokus se jim to nakonec podařilo a oxitocín začal proudit Esterce do oběhu. Kontrakce se zesílily.
Pořád se snažíme a pořád nechce jít ven.
Já již zoufale vycházím na chodbu a říkám si, že se snad ani nedočkám. Mezitím se naše buňka naplnila všemi, co dnes měli službu. Pomyslel jsem si: "Výborně, více hlav víc ví.". Ze zamyšlení mne vyrušil mladý vysmátý lékař a ptá se mě: "Tatínku pojďtě, ať to nepropásnete a nachystejte si foťák". Tak jsem nažhavil unavenou a skomírající Leicu a vtrhnul jsem to zaplněného boxu. Fotoaparát jsem pichnul přímo mezi ně. "Teď ne tatínku, teď budeme střihat a to by nebylo pěkné", upozornil mne ten doktor. Tak jsem se odvrátil.
Tu se náhle ozvalo žuchnutí a šplouchnutí, jako by někdo sjel na tobogánu přímo do bazénu. ... Ale ale přijel na šňůře, možná potřeboval jištění. Co to plácám, vždyť Adámek je na světě. Sláva, hurá: "Tatínku, bude se stříhat šňůra.".
Stříhat šňůru jsem odmítnul, ale byl jsem pyšný otec.
Vítej na světě Adame.
neděle 21. srpna 2011
Jak jsme nevěděli, jestli porod začal.
Již 8 dní máme Adámka doma a já mám konečně čas se vrátit ve vzpomínce na Adámkův příchod na svět.
To zrovna byla u nás na návštěvě babička Rapantová, aby před narozením Adámka pouklízela, požehlila a vytřela podlahu. Přitom na Esterku utrousila nejednu radu ohledně nadcházejícího mateřství. Esterka ale takové rady poslouchá s nelibostí a vždy praví: "Jo holt, děti se sice rodí stejně, ale doba pokročila!". Občas ale dobře míněnou radu vyslechne a přebere se ji po svém - "Po Rapantovsku".
V 21 hodin večer jsme si všichni sedli do obýváku, dívali jsme se na televizi a já jsem si hověl u počítače. Kamarád Milan objevil google konferenci Google Hang, a tak se nás tam sešlo více. Najednou se Esterka na křesle začala svíjet bolestí jako hadice se slovy, že asi pojedeme. Tuto hlášku jsem v ten den již slyšel po několikáté a tak jsem ji nevěnoval příliš pozornosti. Načež jsem byl pokárán, že si vysedávám u počítače a nesdílím bolest partnerky. Raději jsem se rozloučil s přáteli a popřál jim dobrou noc s odůvodněním, že rodíme. To jsem ještě nevěděl, že to je pravda.
Ve všech knihách píší, že porod začíná prasknutím plodové vody nebo výraznýma pravidelnýma kontrakcema. Ať jsem listoval, jak jsem listoval, o bolestech vystřelujících od zad nebyla nikde ani zmínka. Proto jsem se rozhodli udělat koupelový test, abychom vyloučili, že jde jen o silné poslíčky. Koupel sice trochu pomohl, ale bolesti se přesunuly do podbřišku. V této situaci jsme stále nevěděli, zda porod začíná a tak jsme se pokusili ulehnout ke spánku v 0:00.
Ve 1:28 minut mě Esterka budí - "Jedeme do porodnice". Tak jsme vyrazili. Měsíček nám svítil na cestu a mě se tu noc zdál neuvěřitelně obrovský. Byla zima a noc nám připadala až magická a příhodná na porození našeho chlapečka. 2: 30 přicházíme do porodnice.
Dobrodružství začíná!
To zrovna byla u nás na návštěvě babička Rapantová, aby před narozením Adámka pouklízela, požehlila a vytřela podlahu. Přitom na Esterku utrousila nejednu radu ohledně nadcházejícího mateřství. Esterka ale takové rady poslouchá s nelibostí a vždy praví: "Jo holt, děti se sice rodí stejně, ale doba pokročila!". Občas ale dobře míněnou radu vyslechne a přebere se ji po svém - "Po Rapantovsku".
V 21 hodin večer jsme si všichni sedli do obýváku, dívali jsme se na televizi a já jsem si hověl u počítače. Kamarád Milan objevil google konferenci Google Hang, a tak se nás tam sešlo více. Najednou se Esterka na křesle začala svíjet bolestí jako hadice se slovy, že asi pojedeme. Tuto hlášku jsem v ten den již slyšel po několikáté a tak jsem ji nevěnoval příliš pozornosti. Načež jsem byl pokárán, že si vysedávám u počítače a nesdílím bolest partnerky. Raději jsem se rozloučil s přáteli a popřál jim dobrou noc s odůvodněním, že rodíme. To jsem ještě nevěděl, že to je pravda.
Ve všech knihách píší, že porod začíná prasknutím plodové vody nebo výraznýma pravidelnýma kontrakcema. Ať jsem listoval, jak jsem listoval, o bolestech vystřelujících od zad nebyla nikde ani zmínka. Proto jsem se rozhodli udělat koupelový test, abychom vyloučili, že jde jen o silné poslíčky. Koupel sice trochu pomohl, ale bolesti se přesunuly do podbřišku. V této situaci jsme stále nevěděli, zda porod začíná a tak jsme se pokusili ulehnout ke spánku v 0:00.
Ve 1:28 minut mě Esterka budí - "Jedeme do porodnice". Tak jsme vyrazili. Měsíček nám svítil na cestu a mě se tu noc zdál neuvěřitelně obrovský. Byla zima a noc nám připadala až magická a příhodná na porození našeho chlapečka. 2: 30 přicházíme do porodnice.
Dobrodružství začíná!
úterý 9. srpna 2011
Vyvolávání porodu
Minulý týden v pátek jsme byli s Esterkou spolu u doktora, abych si poslechl, jak Adámkovi pěkně tluče srdéčko. Tak jsem způsobně seděl s Esterkou v ordinaci na židličce a sledoval přístroj, který se jmenuje KTG a měří tep miminka a činnost dělohy maminky. Z přístroje se ozývalo tepání srdíčka a podívný zvuk, který bych nazval jako šoulání mokré gumy a jinou gumu. V ordinaci pana doktora se Esterka dozvěděla, že Adámka můžeme očekávat o víkendu nebo na začátku následujícího týdne.
A protože se už nemůžeme dočkat až Adámek příjde na svět, tak jsme celý víkend přemýšleli, jak bychom mu cestu ven urychlili a usnadnili. Na pomoc jsem si povolal přítele googla, který nám poradil stylem "Máňa říkala, že pro urychlení vyvolání porodu máme zkusit následující zaručené a osvědčené postupy"
1. Teplou koupel
2. Pochod do schodů v 5 patrovém domě
3. Sex s vyvrcholením
4. Opakovaná stimulace bradavek
5. Odvar z maliníku, zázvoru, hřebíčku a skořice
Postupně jsme vyzkoušeli všechno. Zatímco body 1-4 byly příjemným zpestřením při čekání na Adámka.
Bod číslo 5. odvar ze zázvoru, hřebíčku a skořice vyvolal v Esterce křeče na 10 minut a už jsme mysleli, že to oba nepřežijí. Tak jsme si řekli, že zanecháme podobných pokusů a vše necháme na přírodě :)
Adámku, už se těšíme !
A protože se už nemůžeme dočkat až Adámek příjde na svět, tak jsme celý víkend přemýšleli, jak bychom mu cestu ven urychlili a usnadnili. Na pomoc jsem si povolal přítele googla, který nám poradil stylem "Máňa říkala, že pro urychlení vyvolání porodu máme zkusit následující zaručené a osvědčené postupy"
1. Teplou koupel
2. Pochod do schodů v 5 patrovém domě
3. Sex s vyvrcholením
4. Opakovaná stimulace bradavek
5. Odvar z maliníku, zázvoru, hřebíčku a skořice
Postupně jsme vyzkoušeli všechno. Zatímco body 1-4 byly příjemným zpestřením při čekání na Adámka.
Bod číslo 5. odvar ze zázvoru, hřebíčku a skořice vyvolal v Esterce křeče na 10 minut a už jsme mysleli, že to oba nepřežijí. Tak jsme si řekli, že zanecháme podobných pokusů a vše necháme na přírodě :)
Adámku, už se těšíme !
pondělí 8. srpna 2011
Rozcvička před startem
Uplynulý týden byl ve znamení očekávání Adámka a jeho příchodu na svět. Minulé ponděli jsme poprvé navštívili podornici, kvůli celodennímu výtoku a já si prvně uvědomil, že Adámek už opravdu stojí na startovní čáře, aby vyrazil na předlouhou a náročnou závodní trať, která se jmenuje ŽIVOT. My s Esterkou se již velmi těšíme, že mu budeme pomáhat zvládat její překážky a nástrahy, ale i vychutnávat úspěchy a radosti.
pátek 5. srpna 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)